Edgar Cayce
Naše vztahy s ostatními jsou neustále
pokračujícím procesem, z něhož se můžeme
hodně dovědět o sobě samých.
S nikým se nesetkáme náhodně.
Duše jsou k sobě přitahovány, aby se naučili
druhé milovat a vzájemně si odpouštět.
Osvojením těchto dvou věcí je předpokladem
duchovního růstu a pokroku.
------------------------------------------------------------------------------
a já ?
Stojím na malém ostrůvku,
jen vánek hladí vlasy, jen slunce
zahřívá bledé tváře. Stojím pevně, však
dochází mi sil. Kolem bouře a uragán!
Odpouštím a miluji.
Odpouštím a miluji,však není cesty zpět.
Kterou se dát vpřed, kterou cestou jít dál ?
Stojím na malém ostrůvku, kolem cestičky
i cesty,však místo kamení,betonové zdi.
8 komentářů:
anina, krásné veršování, už včera mě taky nějak uvěznilo a uvrhlo do betonového bludiště při čtení..no tam se tu a tam octnme asi všichni, co teď, kam a jak dál. A pak třeba za 5 minut víme, jindy bloudíme mnohem déle, ale každá cesta začíná a končí, jen ji najít ;), nebudeme si pálit křidýlka viď, to bychom odtamtud nikdy už třeba nevyletěly. A ještě by si nás slupnul pavouk třeba. A to už by mi bylo jedno, že přimáší štěstí..a jinak rozumím, nenysli si... Měj se :)
Ahoj Ani, děkuji za písmenka.
Pavouků se nebojím, jsem můra vesnická.Ty pavouky jsem si pěstovala, chránili mně před komáry :-)
Jen ten beton, ty zdi jsou moc vysoké.
anina - n
ahoj, noční motýlková, já se pavouků taky nebojím, odtraňuji je do bezpečí a fakt opatrně. Odstraňuji je i jiným bojsům..:)
Motýlku, no ona Berlínská zeď byla taky hooodně vysoká a kde je..
Mám tu zkušenost, že i pokud si člověk připadá, že je uvězněn v pevnosti, odkud se zdá, že není úniku, najednou se nějaká alespoň skulinka jak a kudy ven najde. Přidávám jednu pomyslnou ránu těžkým kladivem do té zdi..;)
:-) Díkuji
je to pěkné zároveń smutné.
Poznala jsem Tě Julinko,
Děkuji za návštěvu :-)
Ahoj noční motýlku, nezbývá než doufat, že jsi nějakou tu cestičku únavou přehlídla a najdeš..soufám, že už...
anina
Zdravím Tě Aninko :-)
Okomentovat